Ať zvoní...

Výroba nového zvonu je vždy obřad. Každý zvon je originál, protože na jeho výrobě se musí podílet mnoho lidí. Musí proběhnout tolik dílčích operací, že není v lidských silách dodržet naprosto stejné podmínky pro vznik dvou stejných zvonů. Paní Vránová Dytrychová nás o tom svým zasvěceným, příjemným a poučným výkladem přesvědčila ve středu 10. srpna letošního roku, kdy jsme mohli v její dílně v Brodku u Přerova sledovat ulití nového zvonu pro věž bystřického kostela.  

Posledním zvonem v Bystřici ulitým z ušlechtilé zvonoviny byl zvon Vladimír, který byl ulit v roce 1936 zvonařstvím Perner v Českých Budějovicích. V roce 1942 Bystřice o zvon přišla v důsledku válečných událostí. Až letos, téměř po sedmdesáti letech, se naplnila touha a myšlenka mnohých Bystřičanů, aby dvojici ocelolitinových zvonů doplnil zvon ulitý z bronzu. Hlavními iniciátory myšlenky byli Jiří Jakubec a Zdeněk Šrom, který připravil podklady pro žádost o financování projektu prostřednictvím Místní akční skupiny Podhostýnska. Ze Státního zemědělského intervenčního fondu byly získány prostředky na pokrytí 90 % nákladů za  pořízení zvonu. Zbylou část nákladů nese farnost.  

 
Lití každého zvonu předcházejí hodiny, dny a týdny tvrdé práce. Zvonař musí nejdříve najít pro zvon správný tón, aby zvon doplnil svým laděním starší zvony. Musí také zvolit podle situace, zda zvon bude ulit v tzv. lehkém, středním nebo těžkém žebru. To v praxi znamená, že tenké (lehké) žebro má kratší životnost a komornější zvuk. Rozdíl mezi typy žebra může v praxi znamenat rozdíl i 150 kg mezi středním a těžkým žebrem.  Zvon s těžkým žebrem, silnou stěnou, má zase delší životnost i dozvuk, je zvučný. Náš zvon bude zhotoven  ve středním žebru.

Zvon se tvaruje  velmi složitě. Na železnou konstrukci se připraví jádro zvonu se svislou železnou osou. Pomocí šablony se vytvaruje jeho profil a vytvoří prvotní předpoklad pro budoucí ladění zvonu. Celá tato práce je zdlouhavá, náročná na čas a trpělivost tvůrců. Protože výroba formy, včetně zdobení,  je velmi složitá, omezím se pouze na popis vlastního lití.
Vsádka bronzu s příměsemi se taví v tyglíku zapuštěném do třímetrové pece. Příprava taveniny trvá asi tři hodiny. Forma zvonu je uložena v licí jámě, zasypaná slévárenským pískem, mírně upěchovaným. Je v ní vidět pouze licí otvor. Lití je nebezpečná činnost, dělníci mají azbestové obleky, krycí štíty na obličeji. V pracovním prostoru musí být klid, pořádek, tým musí být sehraný, protože lití nelze přerušit. Hrdlo tyglíku je třeba zbavit nečistot,  připraví se koryto a tyglík se pomocí kladkostroje začne naklánět. Roztavená zvonovina teče do formy. Zvonařka a všichni, kdo to umějí, se modlí za zdar díla.. Nad licím otvorem hoří plyny, které ve formě vznikají, a zkušený litec pozná, že tavba je v pořádku. Když se forma dolije, zbytky taveniny se vylijí stranou. Licí otvor je přesypán dřevěným uhlím, aby chladl stejně pomalu jako forma. Tavenina se musí lít stejnoměrně, nesmí se ochladit  a její množství se musí spočítat tak, aby vždy zbyla, aby jí nechybělo. 

Odlitek musí postupně chladnout, v případě našeho zvonu asi šest dní. Potom se vyzdvihne, forma se opatrně odstraní a zvonař poprvé vidí, jak se dílo zdařilo.
Zvonařka  paní Vránová Dytrychová po skončení tavby naprosto neodolatelným způsobem  počastovala účastníky slivovicí. V takových chvílích se nepřipíjí tradičním „na zdraví“, ale  zvonařským „ať zvoní“.  Všichni, iniciátoři celé akce, zástupci farnosti i zástupci města si připili. Dokonce i řidiči kapkou na jazyku.
Rozhodování, jaké jméno by měl zvon nést, nebylo dlouhé – bude to sv. Jiljí, jemuž je bystřická farnost  svěřena pod ochranu. Však je také se svými atributy na zvonu zachycen. Nad ním pak zvon zdobí nápis: SVATÝ JILJÍ, ORODUJ ZA NÁS.

   V době expedice tohoto čísla již bude nový zvon sv. Jiljí ve své rodině na věži kostela. A bude nás ráno budit svým hlasem. Jistě si na jeho ušlechtilý tón brzy zvykneme a stane se nedílnou součástí našeho každodenního života. Ostatně jak řekla paní zvonařka Vránová Dytrychová, vydrží nám nejméně 500 let. Je to dokonalé dílo vzniklé ze zázračného spojení metalurgie a modlitby. Popřejme jemu i nám, ať zvoní…
                                                                                                                                 PaM