Dětská fantazie nemá hranice. Vybavuje si ty nejmenší detaily, nejskrytější vzpomínky, podněty, které jsou vzbuzeny vyprávěním, četbou, vlastními zážitky. Dětskou fantazii však podněcují i vyučujíci ZUŠ, které děti  usměrňují a vedou složitým předivem výtvarných technik, stylů, materiálů a otvírají jim dosud nepoznané možnosti výtvarného umění.
V největším sále, kam je soustředěno nejvíc dětských prací, mě zaujaly keramičtí pštrosi, velbloudi a hroši. Modely afrických vesnic na výstavě fascinují malé děti, které se přímo účastní jejich života a posunují jednotlivými předměty. Výtečný je nápad zobrazit život v termitišti, bájného červa olgoje chorchoje, nechat dětem udělat egyptské mumie, nebo výtvarně vyjádřit rozdíl mezi vařením v evropské kuchyni a v africké kuchyni uprostřed písku. Najdeme zde ale také třeba populární pouštní rallye Paříž – Dakar v sousedství malých pískovišť s keramickými hračkami. 

V dalším sále nalezneme stopy v písku všech proveniencí, ale také odpad a špínu vyplavenou z moře. Na jeho písečném dně však leží také antické amfory, mořští láčkovci, krabi a chaluhy. Po vodě plují lodě namalované i keramické, klouzají surfaři. Z papírových želvích vajec se derou keramické želvy, větší i malé, krásně barevné, utrápené bojem se skořápkou, těšící se na hojivou vodu.  A staré, trochu tajemné mapy nás posouvají do dalšího sálu, kde se setkáváme s exotikou fantazijních květin z barevných plastů, před oslňujícím svitem bílého písku nás chrání barevné  plastové brýle a krásné dívky zdobí krásné šperky. Ano, skutečně všechno toto je z plastů, byť první pohled vyvolává dojem, že to vše je ze skla. Na zdech visící velkoformátové  malby zobrazují krásné květy pouštních kaktusů.

V prostoře vpravo od oválného sálu jsou soustředěny práce absolventů.  Je na nich již patrná větší zkušenost a zvládnutí výtvarné techniky. Nalezneme zde fotografie, grafiku, kresby, modely, a dokonce animaci. Pavlína Botíková vystavuje papírové šaty (inspirované renesancí a barokem), Tereza  Dvorská se prezentuje s parafrází tesaříka, Ondřej Malíšek předkládá své kresby s tematikou sci-fi a  dokonce svoji knihu. Na první pohled zaujmou díla Kateřiny Vejrostové, ověnčené několika, dokonce mezinárodními,  cenami z výtvarných soutěží. Její ruka třímající femur (stehenní kost) působí sice bizarně, ale jistě odkazuje na rodinné prostředí. Vedle umístěný  objekt (byť jen na fotografiích) nazvaný „Pusťte mne ven“ vypovídá o jejích vyjadřovacích schopnostech jen to nejlepší.

Co mne však z celé výstavy zaujalo nejvíc, byly bezesporu ukázky animace. Nepatřím sice mezi milovníky současného konceptuálního umění (asi je to věkem), ale ukázka animace mne přímo nadchla. Této časově náročné práci se věnují s dětmi především paní učitelky Jiřina Vrbecká, Alena  Bártová a Denisa Mikulíková. Animované práce vynikají kromě výtvarného vyjádření také výtečným zpracováním, nosnou myšlenkou, a především vtipem.

Je těžké vyjmenovat všechno a na nic nezapomenout. Shrňme tedy do jedné velké kostky přednosti letošní celoroční prezentace výtvarného odboru ZUŠ: úžasné nápady, celá plejáda výtvarných technik, myšlenkových souvislostí, použitých materiálů, bohatství fantazie – to vše inspirované jedním slovem PÍSEK.

Svým obdivem a úctou k  učitelkám výtvarného odboru Aleně Bártové, Štěpánce Maliňákové, Jiřině Vrbecké a Denise Mikulíkové se připojuji k rodičům dětí, které dělají pod jejich vedením první umělecké krůčky.                             

Pavel Malének